*NESPOKOJENOST*

Řeklo by se, co mi chybí - jsou prázdniny, na brigádu nemusim, s kamarádama sem v kontaktu...a já vlastně ani nevím. Dneksa večer jsem měla přesně takovou tu nostalgickou náladu, jak má člověk náladu akorát tak drapnout nějakou čokoládu a dívat se na nějakej doják. Taková ta nostalgie, sentiment, únava či co. Kybych si skutečně sedla n postel a pustila si nějakej ten film, jedla u toho čokoládu a sledovala tu nádhernou bouři venku, byla bych spokojená. Měla bych takovou tu labilní náladu, co se v ní vyžívá nejmenovaná skupina teenagerů, zírala do stropu a sokojeně přemítala a tý "true lovestory", co bych právě zkoukla.

        Ale realita je tvrdá. Žádnej film, odpovídající mým požadavkům, doma nemám. Bouřka se konala snad všude jinde, jenom ne u nás. Čokoládu jsem doma neviděla už tak měsíc a do pokoje mi furt leze máma s děsně přízemně praktickejma radama. Takže jsem strávila dnešní večer spíláním nad svejma dývkama a odrovnáváním lidí na icq. I věční optimisti, se kterýma jsem měla tu čest, se mnou dneska měli co dělat. Aspoň nějakej triumf, že ano.. zkrátka - jsem tragéd. Nic nevyšlo, a chce se mi spát, pač s holkama sme šli spát za svítání, to jest někdy ve čtyři ráno...spali jsme jenom do deseti. Takže už píšu poslepu, ale pokoj si stejně nedám..tak dost, než začnu psát úplný kraviny..